Historie pivovarnictví
Pivo se v Novém Jičíně vařilo již od založení města. Bylo tady 45 právovarečných domů, z toho 28 na náměstí a zbývající v sousedních ulicích. Uprostřed náměstí stál dřevěný pivovar, vařící ječné a žitné pivo.
Starý dřevěný pivovar však přestal vyhovovat a byl stržen. Právovárečníci v roce 1590 koupili rohový dům na severozápadní straně náměstí (nyní žlutozelený), aby tu v následujících třech letech postavili nový pivovar. Ten sice padl za oběť obrovskému požáru města v roce 1768, ale záhy byl opět vybudován. V polovině 19. století přestal vyhovovat provozním požadavkům. Poslední pivo tady uvařili v roce 1834, dům sloužil nadále jen jako výčepní, posléze jako hotel a hostinec (Axman).
Další pivovar založil Leopold Kudielka v roce 1869 v hospodářské osadě Bocheta nedaleko Nového Jičína. Podnik vznikl na staré obchodní cestě, zvané Císařská. Rodině Kudielků patřil až do roku 1945. Pivovar byl moderně vybaven a stáčel pivo do sudů i lahví, následně rozvážených nejen po městě, ale i do širokého okolí. Součástí podniku byla sladovna na zpracování ječmene. Od ledna 1947 byl pivovar součástí národního podniku Moravskoslezské pivovary. V poválečném období produkoval zhruba 25 tisíc hektolitrů piva ročně. Vařila se zde světlá desítka (Loučské výčepní světlé) a světlá dvanáctka (Bochetský kozel). Na konci šedesátých let stoupl výčep až na 72 tisíce hektolitrů za rok. Tehdy se v bochetských varnách vyráběl „licenčně“ i světlý ležák Ostravar. Na počátku sedmdesátých let zdejší varny nadobro vychladly. Loučské pivo v hostincích nahradil zlatavý mok z Nošovic.
V první polovině 90. let minulého století byla pivovarnická tradice ve městě na pár let obnovena. V Národním domě vařili světlou a tmavou nefiltrovanou dvanáctku s názvem Baron. Minipivovar ukončil provoz v roce 1997.